Stavebně historický průzkum

Stručný přehled historického a urbanistického vývoje

Rychnov nad Kněžnou, ležící ve složitém terénním reliéfu na úpatí Orlických hor, se řadí k velmi starým českým historickým sídlům, jejichž počátky sahají již do dob před vznikem českého raně feudálního státu.

Pokud jde o důvody, jež podmínily vznik Rychnova a jeho pozdější přeměnu na městečko, respektive město, je nutno vzít v úvahu jeho geografickou polohu na česko-slezském pomezí, existenci řeky a tudy procházející prastaré obchodní stezky, která rovnoběžně s hřebenem Orlických hor přicházela ze severní Moravy a jižního Kladska a směřovala k Zemské bráně náchodské. Při brodu této cesty přes říčku Kněžnu, vzrostla raně feudální zemědělsko tržní osada, která se s postupnou kolonizací pomezního hvozdu a patrně i v souvislosti s výstavbou pevného panského sídla, stala základem vzniku pozdějšího poddanského města. Přestože písemné doklady, vztahující se k vlastní lokaci města neexistují, lze se vcelku právem domnívat, že se tak stalo ještě před r. 1258, kdy se v listinách vyskytuje jméno syna Heřmana z Drnholce, s přídomkem "de Reichenawe".

Gotické město se rozvinulo na mírně se svažujícím terénu kolem pravidelného obdélného náměstí jihovýchodně od původní osady, jejíž polohu připomíná dodnes farní kostel a směry dvou komunikačních tras, směřujících k brodu. Prakticky po celé období středověku tvořila neopevněné město pouze zástavba při náměstí, soustředěná ve čtyřech blocích, jejichž uzavřenost byla v 16. století v příčné ose dodatečně narušena vybudováním ulice Židovské.

Podle dosavadního stavu poznání nenacházíme ve městě objekt či architektonický detail z doby raně feudální a ranné gotiky. Podobu původního panského sídla na výšině neznáme, rovněž dochované architektonické znaky nejstarší stavby města, kostela sv. Havla (dříve P. Marie), spadají až do počátku 14. století. Nejasný je ovšem původ lodi kostela, jejíž osa se od datovaného presbyteria poněkud uchyluje. Bližší rozvrh dochovaných raně gotických stop zde může upřesnit pouze hloubkový průzkum.

Do počátku 14. století, pravděpodobně již do roku 1313, spadá výstavba presbyteria farního kostela s dochovanou klenbou a útvar sedille. 14. století náleží typologicky i západní portál s portálkem sakristie. V původním jádru městečka se dochovaly u části domu gotické sklepy, zdivo na úrovni terénu poukazuje však s výjimkou několika zadních traktů domů na severozápadní a jihozápadní straně náměstí až k mladším slohovým obdobím. Lze se vcelku důvodně domnívat, že v prvních stoletích po svém založení, byla drtivá většina domů budována pouze ze dřeva.

Významným momentem v pohusitském administrativně správním rozvoji města bylo královské privilegium z 6. 3. 1488, jímž Vladislav Jagelonský na žádost tehdejšího majitele panství Albrechta z Rychnova, udělil městu znak a dva výroční trhy. V důsledku těchto výsad a nepochybně i v souvislosti s následujícím přičleněním Rychnova k državám Pernštejnským, dochází ještě na sklonku středověku k výrazné stavební konjunktuře, jež se projevila v počínajícím rozšiřování městského teritoria výstavbou při řece a v horních polohách. Nejvýznamnějším činem této pozdní gotické parcelace bylo pak položení základů k výstavbě tzv. „nového města“ patrně krátce již po rozprodání panského dvora v roce 1503. V původním jádru Rychnova nacházíme z doby pernštejnské významný architektonický detail, jímž je ostění sanktuaria kostela sv. Havla, datované k roku 1521.

Hospodářský vzestup města, započatý na přelomu gotiky a renesance, dosáhl plného rozkvětu v druhé polovině 16. století, kdy byl Rychnov v držení významného českého šlechtického rodu Trčků z Lípy a posléze pak majetkem pražského patricie Kryštofa Betengla z Neuenperku. Touto dobou vzniká řada renesančních staveb, v jejichž čele stojí novostavba trčkovského zámku v údolí Kněžny, severně od dnešního barokního sídla. Zámek byl později stavebně značně znehodnocen a v důsledku několika požárů snížen na pouhé přízemí, jež se dnes ztrácí v komplexu budov podorlického pivovaru. Za Trčkova nástupce Kryštofa Betengla, bylo v r.1594 přikročeno ke stavbě významné rychnovské sakrální architektury, kostela Nejsvětější Trojice, ve zdivu dosud obsažené v nynější pseudogotické novostavbě. Krátce po dokončení kostela v roce 1604, dal majitel panství postavit v jeho bezprostředním sousedství kamennou jednopatrovou zvonici.

Vnějším znakem rozvíjející se moci měšťanů, obdařeného na sklonku 16. století právem volného stěhování a potvrzením třetího výročního trhu, byla pak především stavba nové radniční budovy, poprvé připomínaná r. 1596. Konkrétní doklady o její výstavbě, stejně jako o ostatních renesančních rychnovských domech, jsou v dnešní době bez hloubkového průzkumu prakticky nemyslitelné. Hypoteticky lze do tohoto období zařadit části vertikálních konstrukcí a kleneb některých domů na náměstí a v jeho bezprostředním sousedství. Otevřeným problémem zůstává stáří a původ severozápadního křídla zámku.

Rychnov značně utrpěl za třicetileté války a jeho bídu dovršil požár roku 1652, kdy …“toto město Rychnov i s rathausem skrze nenadálý a nešťastný pád ohně až do gruntu vyhořelo“. Zničení ohněm bylo podnětem ke kvantitativně významné barokní přestavbě, jejíž důsledky se projevují ve většině městských domů, z nichž mnohé jsou vůbec barokními novostavbami.

Do výtvarné podstaty a panoramatu města zasáhla velmi pronikavě barokní architektonická činnost Kolowratů, reprezentovaná v letech 1676-1690 výstavbou nové zámecké rezidence pod kostelem sv. Trojice. Přeměna panského sídla do velkolepého architektonického útvaru vrcholně barokního, byla ve 20. letech 18. století dovršena význačným pražským barokním architektem italského původu Giovanni Santinim, který současně přestavěl i kostel a k jeho presbytáři připojil objekt piaristické koleje.

Kromě kamenných měšťanských domů, vyrůstala v baroku po obvodu jádra a v podzámčí, podél toku Kněžny, drobná dřevěná roubená zástavba, dodnes si zčásti uchovávající svůj původní ráz. Jejím nejzajímavějším dokladem je skupina dřevěných řemeslnických dvojdomků areálu „V Chaloupkách“, situovaná pod severozápadním svahem zámku.

Období klasicizmu se projevilo především kvantitativně a bez vyšších výtvarných nároků dalším rozšiřováním městského teritoria započatého v předchozím období. Klasicismus změnil v důsledku několika požárů i ráz uličních prostorů vytvořením nových fasád a štítů. Na území jádra v podstatě dokončil výměnu dřevěných staveb za zděné. Architektury významnější úrovně vyrostly na konci 18., a počátkem 19. století, pouze v budově radnice, synagogy a bývalé městské školy pod zámkem.

Zřízení železnice, rozvoj průmyslu a v nemenší míře i nové řešení uličních prostor, podnítily v 2. polovině 19. století velkou stavební činnost, jež vtiskla převaze domů eklektický vzhled. Výsledkem je zrušení loubí na náměstí, výrazné poruchy do té doby nedotčené výškové a hmotové struktury domů /Pelclovo divadlo, Hotel Rudá Hvězda a jiné/. Období mezi dvěma světovými válkami se zejména ve své pozdější fázi projevilo krajně negativně v areálu kostela sv. Havla, při jehož severozápadním okraji vyrostly převýšené, mohutné novostavby dnešního Okresního národního výboru, Okresního soudu a dalších.

Poválečná doba přinesla Rychnovu rozvoj, který se dosud především odehrává na sídlištích situovaných tak, aby nekonkurovaly historickému jádru v nejtypičtějších dálkových pohledech. V tomto směru zastává významnou funkci přechodu a měřítka především drobná zástavba Podzámčí a v údolí Kněžny.

Třeba v budoucnu i nadále se vší důsledností respektovat všechny urbanistické a architektonické hodnoty městečka a dodržovat zásadu nedotknutelnosti jeho panorama se základními komponentami dosud převážně nedotčenými a plně se uplatňujícími.

Vedoucí střediska: stav. E.Stach, vedoucí atelieru: Dr. D.Líbal, zpracovala: Dr. L. Koběrská

Březen 1975